Historie LSO v letech 1931 - 2011

Úprava držby (vlastnictví) zemědělské i lesní půdy ( z pohledu politického, národnostního i sociálního) se stala po státním převratu 28. října 1918 jedním z hlavních úkolů nového státu. Vycházelo se z názoru, že současný stav držby půdy nevyhovuje potřebám obyvatelstva ani celostátním zájmům. Úprava držby půdy vyžadovala proto takovou úpravu, která by odstranila nebo zmírnila dosavadní závady.
Měla se zrušit latifundia, která hospodařila na většině pozemků a monopolizovala pozemkovou držbu. Předběžnými úpravami se stal zákon č. 32/1919 Sb. O obstavení velkostatků, zákon č. 318/ 1919 Sb. Zajišťoval půdy drobným pachtýřům, zákon č. 593/1919 Sb. Ochraňoval drobné zemědělské pachtýře.
Účelem těchto zákonů bylo zamezit převody velkostatků do jiných rukou a zajistit vlastnictví drobným pachtýřům, kteří měli pozemek mnoho let ( od 1. října 1901) pronajatý. Na tento zákon navazovala řada dalších zákonů (např. zákon záborový, náhradový atd.). Uváděné zákony pomohly k založení Lesního družstva v Bystřici nad Pernštejnem.

Jak bylo zmíněno v předcházející kapitole, byl již v sedmdesátých letech devatenáctého století v Bystřici nad Pernštejnem založen „Okresní hospodářsko-průmyslový spolek“. Není pochyb o tom, že tento spolek, lépe řečeno jeho nadšení aktivní funkcionáři, přispěli  v třicátých letech minulého století k úspěšnému průběhu první pozemkové reformy: velký Karasínský les z majetku velkostatkáře Vlad. Mittrowského byl zastoupen Lesním družstvem v Bystřici nad Pernštejnem., složeném z 15 obcí nejbližšího okolí, menší lesy byly prodány obcím a dalším družstvům nebo byly prodány jednotlivcům.
Vzhledem k přílišné roztroušenosti  a malé výměře jednotlivých lesů spadajících do reformy, nebylo jiné řešení možné. Stejným způsobem byl rozparcelován velkostatek Kunštát. Celkem noví majitelé vykoupili od obou velkostatků:

Reformou se zvýšila výměra lesů 45 obcí z 6610 ha v r. 1930 na 1734 ha v r. 1931. Lesní družstvo v Bystřici nad Pernštejnem s. r. o. bylo založeno 28. května 1931. Zachovaly se dokumenty o založení družstva a o jeho činnosti v letech 1931-1951. Tyto jsou významným pramenem informací pro lesnické historiky, lesopolitiky i lesní hospodáře. Je zachován rukopis zápisů ze schůzí družstva, jeho valných hromad a přehled hospodářské činnosti, který má rozsah 315 stran. Všechny  zápisy a protokoly z valných hromad psal a stylizoval od r. 1931 až do 21. 3. 1959 jednatel a zapisovatel družstva Vladimír Kříž. Pouze poslední tři zápisy, které již připravovaly likvidaci družstva (zápisy ze dne 16.4. 1959, 16.5.1959 a 24. 10. 1959) psal účetní družstva Josef Polák.
Předsedou valné hromady byl v r. 1931 zvolen Adolf Vondra, rolník z Chlumu. Ten ve svém zahajovacím proslovu uvedl:“… proroctví J. A. Komenského o vrácení vlády do rukou lidu se dnes vyplňuje i ve směru hospodářském“.Poděkoval všem, kdo se zasadil o samostatnost státu a nabádal ku svornému dokončení započatého díla.
Valné hromady se zůčastnili zástupci 15 obcí ( Karasín, ždánice, Veselí, Hrdá Ves, Vír, Korouhvice, Chlum, Hluboké, Polom, Chudobín, Dvořiště, Bratrušín, Domanínek, Rozsochy a město Bystřice nad Pernštejnem. Všechny obce se přihlásily za členy a bylo mezi ně rozděleno 360 podílů. Byly schváleny tištěné stanovy družstva, které vypracovali: Josef Brabec, rolník v korouhvici, Vladimír Kříž, ředitel odb. hosp. školy v Bystřici nad Pernštejnem, František Navrátil, starosta z Víru a Adolf Vondra z Chlumu. Tito muži se také stali prvními funkcionáři družstva a pracovali v něm většinou až do r. 1948.
Předsedou představenstva družstva byl zvolen Oskar Caha (ve funkci byl až do r. 1948), místopředsedou František Navrátil a jednatelem Vladimír Kříž. Dále bylo zvoleno 12 členů dozorčího výboru. Za každý podíl bylo stanoveno zápisné 20,- Kč. Na závěr schůze bylo představenstvo zplnomocněno k jednání o koupi části revíru Karasín od velkostatku Dolní Rožínka z majetku Vladimíra Mittrowského a části revíru Dalečín od velkostatku kunštát z majetku Františky Coudenhove-Honrichsové. Výkup měl být proveden zkráceným přídělovým řízením.

Myslivna Karasín sídlo správy LSO před rekonstrukcí

V r. 1931 došlo ještě k jedné významné události: kupní smlouvou ze dne 11. 5. 1931 odkoupily obce Dalečín, Vítochov a Písečné od Vladimíra Mittrowského st. 111,68 ha lesa zvaného Holotám, do třetinového spoluvlastnictví. V r. 1938 tyto obce uzavřely mezi sebou smlouvou o společné správě. S lesem Holotám vstoupily obce do LSO o dnes jsou tyto lesy vedeny u LSO jako středisko č. 4 – Holotám.
Aby mohlo být r. 1931 v karasínských lesích zpracováno kalamitní dříví, převzalo Lesní družstvo formálně jako hospodařící osoba lesy od velkostatku Dolní Rožínka již na podzim roku 1930. Zpracování a prodej kalamitního dříví družstvo provádělo až do 30. června 1931 za dozoru úředníka velkostatku. Od 1. července 1931 ustanovilo družstvo vlastního hospodáře (adolf Paus). Od té doby hospodařilo družstvo již samostatně. Lesy kunštátské byly převzaty do správy dne 1. října 1931.
Státní pozemkový úřad v Praze schválil výnosem č. 107.028/31-IV/6 ze dne 22. 6. 1931 Lesní družstvo jako kupce na polesí Karasín a výnosem č. 109.054/31-IV/6 ze dne 23.6. 1931 jako kupce na lesy od velkostatku Kunštát.
Za lesy od velkostatku Dolní Rožínka byla dojednána kupní cena 1 072 000,- Kč a za lesy od velkostatku Kunštát 350 000,- Kč. Celkem 1 422 000,- Kč. Průměrná cena za 1 ha lesa byla 2 456,- Kč.
Kupní cena byla zaplacena z půjčky. Závodní podíl činil 5 000,- Kč s dvojnásobným ručením.
Do nově založeného družstva se původně přihlásilo 15 obcí. Když však v r. 1934 neschválily nadřízené orgány řadě obcí pro nedostatek financí proplacení podílů na členství v družstvu, vypověděly některé obce členství. Bylo proto nutné upravit ve stanovách podmínky členství v družstvu. V r. 1935 byly vypracovány nové stanovy, které umožňovaly členství nejen obcím, ale také hospodářským organizacím a jednotlivcům. Nové stanovy byly schváleny ministerstvem zemědělství 8. října 1935 a zapsány do obchodního rejstříku 1. 8. 1935. V následujících letech se počet obcí ustálil na deseti. Dalšími členy byla čtyři sesterská družstva, počet členů jednotlivců kolísal.
Lesní družstvo nechalo v roce 1935 vypracovat pro svoje lesy lesní hospodářský plán, který platil pro období 1936-1945 a zachoval se v originále. Jeho autorem byl lesní správce družstva Adolf Paus. Plán byl velmi pečlivě vypracován jak po stránce zřizovatelské, tak i po stránce ochranářské, pěstební a těžební. Dodnes podává plán konkrétní informace o lesích a jejich prostředí. Zásady hospodaření, které plán předpisoval, jsou platné i pro dnešní poměry. Lesní správce Adolf Paus by v třicátých letech také vedoucím úředníkem lesa Holotám (112ha).

Druhou světovou válku přežilo družstvo i jeho lesy, vzhledem k zavedenému kontroverznímu systému hospodaření, po stránce lesního i finančního hospodaření celkem dobře. Do velkých problémů a bojů s nadřízenými úřady (např. min. zemědělství ) se družstvo dostalo teprve po osvobození v r. 1945 v důsledku presidentských dekretů a později v důsledku komunistické socializace venkova.

Již 10. července 1945 bylo družstvo dáno pod národní správu. Národními správci byli jmenováni A. Paus, lesní správce, E. Ostřejš, S. Menšík, F. Navrátil. Národní správa byla 1. 12. 1945 zrušena a na krátkou dobu bylo družstvo samostatné. V důsledku komunisty prezentovaného zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, byla však národní správa na družstvo znovu uvalena 21. 6. 1948 (předsedou byl jmenován František Kubík z Víru). Předtím však akční výbor družstva, ustanovený 13. 3. 1948, navrhl změnu stanov, která byla přijata na valné hromadě družstva dne 22. 5. 1948 (ještě za předsednictví Oskara Cahy, který však byl po této schůzi z rejstříku vymazán). Nové tzv. „vzorové stanovy Ministerstva zemědělství“ přetvořily dosavadní smíšené družstvo (členy byly obce, družstva i jednotlivci) na družstvo obcí a název družstva byl změněn na Lesní družstvo obcí, z.  s. r. o.“
Po valné hromadě poslali zástupci obcí dne 15. 6. 1948 Ministerstvu zemědělství v Praze emocionální dopis, v němž uváděli: „vznášíme uctivou žádost (dopis podepsali zástupci desíti obcí a jejich orgánů, tzv. MNV, Rolnických komisí a místních akčních výborů národní fronty), abyy bylo zrušeno rozhodnutí MZ o zabrání majetku LDOB pro účely státu a žádáme, aby majetek byl ponechán lesnímu družstvu.“Dále sdělují, že dne 22. 5. 1948 byly přijaty vzorové stanovy MZ, takže členy družstva jsou jen obce, které touto žádostí svoje majetkové právo hájí a vždy hájit budou. Co k tomu dodat ? Byl to asi jeden z řady pokusů o odpor proti totalitnímu režimu. Dopis měl však částečný úspěch, poněvadž národní správa byla za tři roky – 8. 2. 1951 – z obchodního rejstříku vymazána.
Pokusy o zestátnění lesního objektu Karasín pokračovaly však i nadále. Již 25. června 1948 svolala obvodová ústředna pro pozemkovou reformu v Brně ( ředitel Antoním Pražák) do Karasína velkou poradu za účasti 17 účastníků ( ONV Nové Město na Moravě, SLS Lomnice, LDB, zástupci obcí). Snahou bylo převzít tzv.zbytkový statek – lesní objekt Karasín o výměře 580 ha do státních rukou. K předání lesů státním lesům v Lomnici však nedošlo a na ministerstvo zemědělství byly zaslány pouze evidenční podklady.
V období po r. 1948 byli také z předsednictva postupně vymazáni dlouholetí členové: O. Caha, F. Navrátil, Vl. Kříž, J. Rychlý, F. Straka a F. Kubík. Pouze Vl. Křížovi byla znovu udělena prokura. Jako noví členové předsednictva byli zapsáni: Fr. Straka, Mil. Šutera, Jar. Bělěhrad, Jos. Pešina, B. Gregor, Jos. Šťastný.
Po r. 1945 se v důsledku výstavby vírské přehrady snížila výměra lesů družstva o 90 ha v katastru obce Chudobín, která byla zaplavena. Na valné hromadě 2. 12. 1950, za předsednictví národního správce Františka Kubíka byly za členy přijaty další obce a členy v tuto dobu byly: Rovečné, Nyklovice, Polom (281,03 ha), Písečné, Vítochov, Dalečín (110,68 ha), město Bystřice (201,22 hs), Nadace špitálské lesy (54,00 ha), Lesní družstvo obcí (471,79 ha) – celkem 1 119,52 ha.

V r. 1956 se přičleněním dalších obcí výměra družstevních lesů zvýšila na 1 233 ha ( z toho 1 219 ha lesní půdy). Po celou tuto dobu družstvo protestovalo proti zvýšeným těžbám ( tzv. nad etát). Lesní hospodářské plány z období padesátých let se však nezachovaly. Lze se jen domnívat, že při hospodaření v lesích využívalo údajů tzv. Inventarizace lesů 1950 ( IL 50).
Na základě zákona č. 53/1954 Sb. Musela mít družstva „nové družstevní“ stanovy. Stanovy přijala valná hromada 29. 12. 1955 (10. ledna 1956 byly stanovy zapsány v obchodním rejstříku). Nový název družstva zněl: „ Lesní družstvo v Bystřici nad Pernštejnem, lidové družstvo podle zákona č. 53/1954 Sb“. Současně došlo k personálním změnám v představenstvu. Z rejstříku byl vymazán člen představenstva František Straka a Vladimír Kříž.
V padesátých letech, až do likvidace lesního družstva v r. 1959 bylo členy družstva 15 obcí:

Celkem 28 podílů po 1 000,- Kč. Koncem padesátých let minulého století bylo bystřické lesní družstvo právně i majetkově násilně zestátněno využitím nového vládního usnesení. V těchto letech totiž obhospodařovaly v ČSR asi 12% lesů cca 200 000 ha) ještě obce, JZD, Lesní družstva I jednotlivci. Takové „ohrožení národního lesního majetku nestátní držbou“ se již od padesátých let nelíbilo politickému byru ÚV KSČ. Proto v r. 1958 byro ÚV KSČ kategoricky rozhodlo urychleně vydat usnesení vlády č. 102/1959 „o opatřeních na postupnou úpravu obhospodařování a správy lesů v ČSR“. Usnesení stanovilo, aby „národní lesní majetek“, pokud neslouží zvláštním účelům, byl zásadně obhospodařován Státními lesy. Realizace usnesení byla rychlá: do 30. června 1959 bylo v ČSR převzato 60 000 ha lesů lesních družstev obcí, 15 000 ha lesů národních výborů a 123 000 ha lesů rozných ministerstev. Právoplatní vlastníci lesů již nekladli odpor.
Mezi lesní družstva, která totalitní zákonodárství připravilo o lesy, patřilo i družstvo bystřické. Na mimořádné valné hromadě dne 16. května 1959 bylo vynuceno zrušení družstva (Vl. Kříž již nebyl zapisovatelem a nahradil jej Jan Polách) a byli určeni i jeho likvidátoři: Adolf Paus, Karasín 3, Jan Polách, Rovečné 120 a Ing. Karel Gribovský z Lomnice u Tišnova. Tento den byl asi jedním z nejtěžších v životě lesníka oddaného družstevním lesům a karasínského lesního správce Pause, který se o les družstva staral 28 let. Po skončení likvidace byl podnik 24. listopadu 1959 vymazán z obchodního rejstříku a majetek družstva byl začleněn do majetku lesního závodu !Vír“ v Lomnici u Tišnova. Uváděný právní akt byl ovšem neslučitelný s demokracií a jako tisíce jiných tzv. zákonných opatření komunistického systému byl vlastně krádeží. Direktivní likvidace družstva byla dočasně přerušena osmadvacetiletá cílevědomá úspěšná práce a tradice družstva.

Od likvidace družstva v r. 1959 až do r. 1996 – tedy 37 roků nemáme o hospodaření v lesích družstva bližších zpráv. Jeho majetek se rozpadl do několika lesních hospodářských celků Státních lesů a je nemožné získat z neúplné archivní lesní evidence státních lesů (pokud vůbec existuje) číselné údaje o hospodaření. K renesanci bystřických družstevních lesů došlo teprve po zániku komunistického totalitního systému v listopadu roku 1989.
Vláda svobodné republiky se od r. 1990 snažila napravit všechny škody a křivdy, které komunismus v národě, v národním hospodářství, v demokratických institucích i u pozemkového majetku obcím. K tomu došlo zákonem ČNR č. 172/1991 Sgb., o převodu některých věcí z majetku české republiky do vlastnictví obcí. Zákonem získaly také obce Bystřicka zpět svůj původní majetek, včetně lesů. Po 36 letech se tak mohly znovu ujmout svých vlastnických práv, které nebyly pravoplatnou koupí v r. 1931 a které jim byly násilně odňaty v r. 1959.
Protokolem ze dne 3. 2. 1993 převzalo Město Bystřice nad Pernštejnem svůj historický lesní majetek (263 ha lesů), 30. 4. 1993 byl převzat historický lesní majetek „Holotám“, patřící obcím Bystřice nad Pernštejnem, Dalečín a Písečné (108 ha lesů). Lesy obce Karasín (480 ha lesů) byly převzaty smlouvou o převodu vlastnictví 18. 1. 1996. Rok předtím 28. 9. 1995, město Bystřice nad Pernštejnem a obce Ždánice, Vír, Dalečín, Chlum-Korouhvice a Sulkovec založily společnost s ručením omezeným s názvem „Lesní společenství obcí s. r. o. v Bystřici nad Pernštejnem“. Později (3. 12. 2000) byla tato smlouva novelizována tak, aby vyhovovala rozšířené činnosti družstva.

Restituce a přebírání lesů do nového společenství nebylo však jednoduché a rychlé. Ve skutečnosti vyžadovalo od staronových vlastníků mnoho drobné práce a nesmírného úsilí při překonávání administrativních a technických překážek, při získávíní úředních podkladů pro převzetí majetků, při jednání s úřady, institucemi, obcemi i jednotlivci. Poněvadž privatizace probíhala při plném lesnickém provozu, musel také nově získaný majetek stále prokazovat svou ekonomickou stabilitu. O důsledné provedení privatizace se svou iniciativou – obdobně jako v třicátých letech zakladatelé družstva Oskar Caha, Vladimír Kříž nebo Adolf Paus – přičinily všechny angažované obce a osobně zejména Petr Juračka, dnešní lesní správce družstva.

V r. 1996 byly lesy společenství vyhlášeny za nový lesní hospodářský celek a byl pro ně vypracován nový lesní hospodářský plán na období 1997-2006. Družstevní lesy tak získaly po čtyřiceti letech opět odborný úřední základ svého hospodaření.

Ubytování Na Hájence Ubytování Vysočina Lovecký apartmán Velký apartmán Malý apartmán Zamilovaný apartmán Ubytování Bystřice nad Pernštejnem