Krajina a obyvatelstvo

Obce a vesnice, ležící v oblasti LSO, i jejich obyvatelstvo, mají obdobný historický vývoj, který byl ovlivněn vládou různých  feudálních majitelů, způsobem poddanského života, později také ale i technickým, hospodářským a sociálním vývojem.
V naší oblasti od začátku 13. století dominují jména pánů z Pernštejna, dále smutně proslulého hraběte Ferdinanda Leopolda z Náchoda o hrabat Mittrowských. Byly to doby, kdy místní poddaní trpěli nejen robotou a zvůlí panstva, ale také často přesuny bloudících vojsk (třicetiletá válka, napoleonské války). Proto podaní někdy utíkali ze svých gruntů a nechávali je pustnout. Poměry se zlepšily teprve v letech kolem r. 1790, kdy majetek přešel do rukou hraběte Jana Mittrowského a poddanské povinnosti se poněkud zmírnily.
K zásadní změně společenských, hospodářských i sociálních poměrů zde došlo, podobně jako i v jiných krajích, po zrušení roboty v r. 1848. Po tomto roce poprvé vstoupil i český sedlák, který dosud neměl svobodu ani práva, na politickou i hospodářskou scénu. Trvalo ovšem několik roků, než k tomu byly vytvořeny i zákonné podmínky. Teprve vydání spolčovacího a shromažďovacího zákona v r. 1897 umožnilo občanům zakládat první samostatné české spolky, besídky, jednoty, záložny apod. Již v r. 1870 byl založen v Bystřici nad Pernštejnem okresní hospodářsko-průmyslový spolek, který se stal v dalším svém vývoji, zejména po r. 1918, nositelem zemědělského pokroku v tomto okrese. Jeho péče se dotkla okrajově i lesnictví. V r. 1885 byla zřízena spolková lesní školka v Karasíně. Hrabě Mittrowský poskytl potřebný pozemek za roční nájem 50 kr. a daroval dřevo na oplocení. Školka se stala v dalších desítiletích hlavním dodavatelem lesních sazenic pro zdejší malolesy.

Typickou zdejší horskou obcí a starým lesnickým střediskem je Karasín, vesnice ležící 6 km od Bystřice nad Pernštejnem v nadmořské výšce 665 m. n. m. V r. 1900 měl Karasín z celkové katastrální výměry 671 ha 67% lesů, 26% polí, 5% luk a 2% pastvin. První písemná zmínkao této obci jez r. 1500, kdy se sem, podle ústního podání, přestěhovalo obyvatelstvo ze zaniklé údolní obce Lhotka. Karasín býval někdy psán také Karasýn nebo Karasejn. Stará pečeť obce s obrazem sv. Matěje nese nápis „Becet obce Karasegnskeg“. Karasín patřil do okresu Nové Město na Moravě a k bystřickému panství hrabat Mittrowských.

Nejvyšší bod zdejšího kraje je „Přední skála“, 712 m. n. m., která ležícca 800 m od Karasína. Dnes je na ní umístěn retranslační stožár. Romantický shluk skal v lesním oddělení 8 nad Vírskou přehradou se nazývá Kobylí skála a podle Wolného toto místo svou mimořádnou příkrostí a převislými skalními bloky, které se tyčí mezi vysokými jedlemi a smrky, naplňovalo návštěvníka hrůzou.
Podle Vlastivědy Moravské „bylo v Karasíně v r. 1643 11 osídlených domů, v r. 1663 bylo osídlených 7 domů a pustých bylo 5“. Podle Schwoye „ bylo v Karasíně v r. 1793 21 domů, žilo zde 24 rodin a 139 obyvatel. Půda byla chudá a zemědělské půdy bylo asi 156 ha“. Wolný uvádí, že „poddaní pěstovali žito, oves, ječmen, len a bobuloviny. V lesích rostly silné listnáče (habry, buky, jilmy, olše, jasany, břízy, javory a lípy) i jehličnany (jedle, smrk, borovice a vtroušeně modřín). Počet obyvatel se stále zvyšoval a v r. 1842 zde bylo 26 domů v nichž bydlelo 204 obyvatel ( z toho 85 mužů a 119 žen). V r. 1793 byla obec postižena dobytčím morem a v první polovině 19. století 3 x těžkým krupobitím“. Přes tyto pohromy zde žilo v r. 1890 v 36 domech 241 obyvatel.
Při velkém požáru 30. září r. 1895, kdy Karasín úplně vyhořel, (včetně panské myslivny, rodného domu spisovatele Gustava Pflegera-Moravského) zahynuli dva lidé. Zachoval se pouze Horníčkův statek a Škrdlíkova chalupa. Vyhořelým tehdy poskytl pomoc hrabě Mittrowský, císař, politické úřady a okolní obyvatelstvo, které pro oběti požáru vybralo 3600 zlatých. Do r. 1900 bylo znovu postaveno 34 domů a žilo zde 218 obyvatel. V současné době je v Karasíně 25 domů a 79 obyvatel (z toho 42 žen). Dalších 15 staveb slouží individuální rekreaci.

Karasín byla vždy ryze česká obec. Kromě obyvatel katolického vyznání žili zde také evangelíci. Při volbách v r. 1929 vyhrála lidová strana, která získala 59 hlasů (agrárníci 28). V r. 1935 se však již obě hlavní strany dělily o hlasy voličů na půl. Volby v r. 1946 vyhrála s převahou lidová strana ziskem 64 hlasů, zatím co ČSD získala 6 hlasů a KSČ pouze 3 hlasy.
Teprve v roce 1896 (rok po požáru) zde byl založen hasičský spolek, a v r. 1924 spolek Omladina. Do školy chodily zdejší děti pěšky 4 km do Vítochova až do r. 1924, kdy zde byla založena školní pobočka. Samostatná škola však zde byla postavena teprve v r. 1939.

V českých kulturních dějinách je obec známa tím, že se ve zdejší panské myslivně dne 27. července 1833 narodil Gustav Pfleger –Moravský (1833-1875). Z početné tvorby tohoto českého básníka, prozaika a dramatika, zakladatele  českého společenského románu připomínáme: Dumky, Pan Vyšinský, Z malého světa, Paní fabrikantová. Jeho padesáté narozeniny v r. 1883 se staly obec velkýcm svátkem. Oslavy tehdy připravila „Moravská beseda v Praze“ a byla při nich odhalena pamětní deska s nápisem: „Zde Gustav Pfleger-Moravský, spisovatel český, narodil se 27ho dne července 1833.“ Pamětní deska je dnes umístěna na jižní straně restaurované lesní správy LSO a čeká na renovaci.. V Karasíně od roku 1926 učil a žil významný český prozaik a básník Josef Věromír Pleva (1899-1985) autor literatury pro děti (např. Malý Bobeš). Karasín a jeho okolí byly oblíbeným tématem malíře Josefa Jambora (1887-1964).
Od 19. století byl Karasín jedním z lesních revírů alodiálního panství hraběte Mittrowského. Byla zde postavena budova revíru a revírníkem byl Matyáš Pfleger, otec Gustava Pflegera-Moravského. Po založení bystřického lesního družstva v r. 1931 zde býval první lesní správce družstva Adolf Paus. Dnes je ve staré Karasínské myslivně umístěna lesní správa LSO v Bystřici nad Pernštejnem.

Vítochovský nadučitel J. Votava popisuje v r. 1912 Karasín poeticky těmito slovy: „Od kostelíčka vítochovského na protilehlém vrchu (696 m. n. m.) rozprostírá se v kruhu velmi mile vyhlížející vesnička Karasejn. Vidíme do ní jako do cíle. Bílé nové domky s červenými střechami tulí se na vrcholu kopce k sobě, jako by se bály, by je vítr, který v Karasejně znamenitě fouká, od sebe neodtrhl. Od Karasejna jest rozkošný pohled do dalekého okolí na všechny strany. Daleká okolní krajina leží tu jako na obrázku před námi. Nejvíce se pokochá oko pozorovatele pohledem na Vítochovský kostelíček.“ Toto líčení, napsané před devadesáti lety museli asi znát stavitelé nové karasínské rozhledny, zpřístupněné v r. 2001 a stavitelé zdejší lyžařské sjezdovky

Ubytování Na Hájence Ubytování Vysočina Lovecký apartmán Velký apartmán Malý apartmán Zamilovaný apartmán Ubytování Bystřice nad Pernštejnem